Vodní elektrárny jsou podle mého názoru docela poutavé, protože jejich velkolepost je těžko přehlédnutelná. V nekonečném Velkém Chinganu a úrodných lesích si však lze jen těžko představit, jak se v divokém lese může ukrýt vodní elektrárna s nádechem tajemna. Možná právě díky své jedinečné a skryté poloze je tato „nejsevernější vodní elektrárna v Číně“ již dlouho známá jako legenda.
Na 100 km dlouhé silnici z okresu Huma na jih není nic běžnějšího než horská lesní scenérie v lesní oblasti Velkého Khinganu. Střídání ročních období se na podzim mění ve zlatavé, ale po vodních elektrárnách na silnici není ani stopa. Když jsme s doprovodem dorazili do vesnice Kuanhe, objevili jsme „orientační bod“ v podobě neznámé vodní elektrárny.
Přestože se jedná o specializovanou oblast, nejsevernější vodní elektrárna v Číně, ač skrytá v úrodných polích Xing'anu díky své poloze na vrcholu Taoyuan, byla kdysi senzací díky své odlehlosti a klidu.
Pokud vše vyžaduje příznivé načasování a umístění, pak vodní elektrárna Taoyuanfeng již využila výhod umístění. Díky souvislým vysokým horám Wuhua a hojnému a rychlému toku vody v slavném přítoku Chej-lung-ťiangu, řece Kuanhe, je méně než 10 kilometrů vzdálena od hraniční řeky Chej-lung-ťiangu mezi Čínou a Ruskem a je také blízko nejužší části největšího zálivu světa, „Dulikou“, který je také 20 kilometrů daleko. Zdánlivě neznámá vodní elektrárna je skryta v horách, ale využívá všech přírodních výhod okolní oblasti.
Řeka Kuanhe, „duše“ vodních elektráren, poskytuje nejdůležitější energii pro výrobu elektřiny z čerpání vody. Jakožto hlavní přítok Chej-lung-ťiangu pramení řeka Kuan v 624,8 metrů vysoké horské oblasti v pohraničních horách okresu Huma. Voda protéká severním okresem Huma a městečkem Sanka a vlévá se do Chej-lung-ťiangu ve vzdálenosti jednoho kilometru severně od městečka Sanka. Samotná řeka Kuanhe má také mnoho přítoků, jejichž šířka se pohybuje od 5 metrů do 26 metrů, a to díky rychlému toku vody – průměrný průtok 13,1 metrů krychlových za sekundu – což vytváří předpoklady pro vybudování vodní elektrárny.
Na vrcholu hory Wuhua, kde se nachází vodní elektrárna, byl postaven unikátní vyhlídkový pavilon s výhledem na rozlehlou rozlohu celé nádrže.
V roce 1991 měl předchůdce této trochu tajemné vodní elektrárny Taoyuanfeng velmi moderní název – vodní elektrárna Tuanjie v okrese Huma. Na začátku výstavby vodních elektráren se zaměřovalo na výrobu energie a zároveň se zohledňovalo komplexní využití protipovodňové ochrany, chovu ryb a dalších rozsáhlých projektů na ochranu vodních zdrojů a v oblasti vodních elektráren.
Plocha regulační nádrže je 1062 kilometrů čtverečních s celkovou skladovací kapacitou 145 milionů metrů krychlových. Koruna hlavní hráze je vysoká 229,20 metrů, koruna vlnové stěny je vysoká 230,40 metrů, koruna hlavní hráze je dlouhá 266 metrů, koruna pomocné hráze je dlouhá 370 metrů a instalovaný výkon elektrárny je 3 x 3500 kilowattů. Projektovaná povodňová norma je jednou za 200 let.
Od oficiálního zahájení výstavby 18. prosince 1992 však došlo v procesu výstavby kvůli finančním problémům k několika vzestupům a pádům. Konečně, 18. července 2002, po deseti letech, byl zkušební provoz a výroba elektřiny úspěšné, čímž se zaplnila mezera v severní Číně, kde dosud nebyla vyrobena žádná vodní energie. Tato nejsevernější vodní elektrárna ukrytá v úrodném Velkém Chinganu dosud „dominuje“ nejsevernější části Číny.
S výstavbou rovného betonového povrchu vozovky se kroky snadno dostaly do poloviny hory. Vysoká plošina přehrady, skrytá vysokými horami, konečně nadzvedla závoj hustého lesního porostu a vynořila se před nimi. Rozhlédl se kolem a nečekaně stál na vrcholu přehrady a otočil se. Mezi stromy na zemi se skrývala tovární budova, která se zdála být v nížině, ale odpovídala přelivu přehrady. Zbývající podpůrné budovy si lze představit velkolepost tohoto místa.
Blížící se k přehradě, i když není tak krásná jako „vysoká soutěska vedoucí z Pinghu“ ze Tří soutěsek, je stále těžké skrýt její nádhernou scenérii „vysokých hor vedoucích z Pinghu“. Okolní hora Wuhua je pod podzimním větrem vanoucím Buddhou dlouho pokryta vrstvami lesa, který proměňuje pohoří v různé barvy. Tyto barevné bloky se objevují v dohledu a sdílejí se s širokou vodní hladinou přehrady, což umožňuje, aby se tato barevná podzimní scenérie odrážela na vodní hladině a vytvářela vizuální skládání scenérie a natahovala dokonalý obraz vodní hladiny.
Dřívější stavitelé vytesali hory a silnice a společně s Horou pěti květů a přehradou vytvořili dokonalé alpské jezero. Ačkoli bylo umělé, působilo skutečně jako přírodní výtvor. Poblíž hory poblíž přehrady jsou stále patrné stopy výkopových prací a jezero před ní má také velkou zátoku s klidnou vodou, která zde stále tiše „leží“ díky akumulaci široké říční vody darované přírodou.
Nejenže je klidná a ničím nerušená, ale pod touto čistou vodní hladinou volně plavou i četné ryby z nádrže. Jako „nejlepší partner“ pro ochranu vody mohou ryby z nádrže nejen čistit vodní zdroj, ale také místním obyvatelům poskytovat mimořádně lahodné čerstvé rybí maso. Podél úzkého kamenného schodu vedle hráze byla odshora dolů instalována stupnice měřící výšku hladiny vody, která kdysi sloužila jako „vyhrazená pracovní chodba“ pro detekci hladiny vody. V této době se stala zkratkou pro místní obyvatele, jak v zimě sestoupit k ledové hladině nádrže. Ryby s vyčnívajícími hlavami se mohou zakousnout do háčku vykopáním děr v ledové hladině, což z něj v zimě činí vzácné „lahodné sousto“.
Při procházce po hrázi přehrady vytváří úchvatnou vizuální křivku jezera a jeho výhledu. Teplé podzimní slunce už není oslnivé a jasné jako v létě a promítá na jezero teplou oranžovožlutou barvu. Pod jemným vánkem vytvářejí jemné oranžové vlnky mělké vlnky. Při obdivování mírně zvlněné vodní hladiny jsem náhodou objevil unikátní vyhlídkový pavilon na protější hoře Wuhua, zhruba odhadované jako místo vrcholu hory s nejlepším výhledem.
V polovině cesty dolů po úbočí hory se otevřela další cesta, která umožnila pokračování horské hlídky. Kvůli bujným letním lesům byl červený pavilon, který dříve vyčníval, nyní pokrytý hustým lesem a těžko se nacházel. S pomocí místních obyvatel byl objeven „tajný signál“ – v horském lese, kde jsme hledali cestu, se na levé straně zvlněné prašné cesty nacházelo velké husté kukuřičné pole. Sledujte kukuřičná pole a najděte jednoduchou cestu dlážděnou přísně tajnými červenými cihlami, která vede k tomuto tajemnému červenému pavilonu na vrcholu hory.
Rychle vstoupíte do pavilonu a v mžiku se před vámi odhalí nádherný kouř a rozlehlost nádrže, obklopené nekonečnými úrodnými poli a hustými lesy. Po vystoupání po dřevěném žebříku do druhého patra pavilonu se výhled ještě rozšíří. Podzimní sluneční světlo se promítá na vodní hladinu a nabízí různé odstíny modré. Je klidná a nepřekvapivá a doprovází ji hory a lesy po obou stranách. Vznešenost a majestátnost hladiny jezera je těžké plně zachytit na okamžik.
Najednou se ve vodě pod zapadajícím sluncem objevilo stříbrné světlo a místní lidé říkali, že se ryby shlukly v teplém slunci a aktivně vyskakovaly z vody. Stříbrné světlo jasně zářilo mihotáním rybích šupin a v tichu byl slyšet jen slabý zvuk podzimního větru vanoucího mezi stromy po obou stranách.
Čas zveřejnění: 5. července 2023
